Krouna
Navigace
Povodňový plán obce
Úřední deska obce
Czech POINT
Počasí ZŠ Krouna
Předpověď počasí
Mateřské centrum
Linka důvěry ÚO
Protikorupční linka
Psí Detektiv
Poradna spotřebitele
Logo kampaně
Třídění odpadu:
Hodiny
Přístupy na stránky
Vaše IP je
POZNÁVACÍ ZÁJEZD DO FRANCIE

ZŠ Krouna - Jak jistě většina z vás už ví, s naším statistickým projektem jsme vyhrály zájezd do Francie. Ten se uskutečnil dne 7. až 12. června 2009.  Sama za sebe mohu říci, že jsem se opravdu nemohla dočkat a řekla bych, že jsem nebyla jediná. Po náročném víkendu plném balení, balení a zase jen balení, jsme s rodiči vyrazili směrem k Otradovu, kde jsme nabrali Andreu. A potom už jsme uháněli přímo do Pardubic, kde už na nás čekala paní učitelka Urbanová.

 

Po chvíli, kterou jsme s Andejkou využily k dokoupení posledních zásob jídla a pití, přijel autobus, do kterého jsme se nalodily a vzhůru za dobrodružstvím! Cesta byla docela dlouhá, ale snažily jsme se ten čas nějak vyplnit. Chvíli jsme se snažily hrát lodě, ale po třech nezdařilých pokusech jsme se rozhodly, že to nebyl zrovna nejlepší nápad. A tak jsme UŽ (!) po pěti hodinách neměly co dělat. Tak jsme šly spát, protože jak jsme správně předpokládaly, přes noc toho moc nenaspíme. Když jsme se hodně brzo ráno probudily, nevěděly jsme, jak to přežijeme. Naštěstí tam někdo měl kytaru a tak začali hrát a my jsme se mohly přidat ke zpěvu, což ale nebylo tak jednoduché, protože jsme neznaly většinu textů a alespoň já skutečně neumíme zpívat. A takto jsme strávily zbytek cesty.

 

Asi kolem osmé hodiny ranní jsme všichni dorazili na místo určení – to znamená do Paříže. Když jsem to město uviděla, chvíli jsem myslela, že mám asi zástavu srdce. Bylo to ÚŽASNÉ!

 

Naše první zastávka byla v Louvru. Zahrady kolem byly taky úžasné a vůbec všechno. Už jsem se nemohla dočkat, až tam budeme. Potom, co jsme prošli vstupem, uskutečnilo se něco jako „hon na Monu Lisu“ a potom už jsme chodili každý zvlášť, ale abych řekla pravdu, čekala jsem od toho trochu více. Některé obrazy byly sice zajímavé, ale ostatní mě moc nezajímaly. Možná to bylo tím, že jsme na to neměli tolik času, abychom si je pořádně prohlédli, a asi hodinu jsme strávili hledáním záchodů.

 

Potom jsme všichni vyšli ven, posadili se někde na kašnu a povídali si o té zvláštní kombinaci budov, kdy mezi dvěma starými křídly renesanční budovy stojí ryze moderní skleněná pyramida. Po chvíli jsem začala hledat občanku, kterou jsem si dala do kapsy, když jsme tam odsud odcházeli. Utěšovala jsem se, že jsem si ji bezmyšlenkovitě uklidila na nějaké zdravým rozumem nepochopitelné místo, tak jak to já s oblibou dělám. S tou myšlenkou jsme se odebrali na oběd, který mi moc chutnal a zvláště systém té restaurace se mi líbil. Fungovalo to tak, že si každý vybral maso a různé dezerty a potom prošel kasou a k masu si mohl dát jakékoliv množství jakékoliv přílohy, což bylo zase ÚŽASNÝ!

 

Potom jsme se šli podívat směrem k vítěznému oblouku, a protože jsme šli zase Louvrem a taky proto, že občanku jsem nenašla, stavili jsme se tam a našli ji. Měla jsem z toho ohromnou radost.

Zleva: Andrea Tuťálková, paní učitelka Mgr. Jitka Urbanová a Eva Brožková

Foto: Mgr. Urbanová Jitka

Vzhledem k tomu, že pršelo a že Andrejka si vzala jen pantofle, jsme si zase sedly na tu kašnu co předtím, a vyměnily jsme si boty, takže já jsem měla její pantofle a svoje suché ponožky a ona moje botasky a svoje ponožky si sundala. Potom jsme šli znova tím parčíkem, kde byly všude louže, ale už nepršelo. Tak jsme šli a já jsem ty louže obíhala, ale jelikož jsem si připadala jako blázen, rozhodla jsem se je přeskakovat, což byla osudová chyba. Potom, co jsem přeskočila jednu z nich, se mi pantofle smekla a já si sedla přímo do jejího středu. Načež jsme se všichni začali hrozně smát a nejvíc „tamta, co mi podstrčila ty hrozný boty“ =).

 

Potom jsme se bez větších problémů dostali až k Vítěznému oblouku, teda vlastně ne až k němu, protože tam probíhaly nějaké oslavy a veřejnost tam nemohla.

 

Tam někde na nás čekal autobus a tak jsme nastoupili a jeli do hotelu, kde jsme se ubytovali, umyli a šli spát.

 

Druhý den ráno na nás čekala snídaně, která byla taky super. Hned po ní jsme odjeli do automobilové školy Garag, abychom viděli, jak to tam funguje, ale vzhledem k tomu, že mě auta moc nezajímají, se mi tam nejvíce líbilo to, jak ta paní mluvila francouzsky, protože ten jazyk je taky super, jako všechno tam =). Potom jsme šli na oběd do jejich jídelny a paní učitelka ještě s jednou paní učitelkou si chtěly dát kafe a tak po vzoru nějakých učitelek vedle si vzaly balíček s kávou a louhovaly ho jako čaj. Jenže on ne a ne se obarvit. Potom tam přišla ta francouzská profesorka a jakmile to uviděla, začala se chytat za hlavu a tak jim ukázala, že se to má dát do toho automatu a ten skrz to protlačí vodu. Tak jsme se tomu zasmáli a šli jsme zase nasednout do autobusu a vyrazili jsme na další zastávku naší výpravy.

 

Což byl Montmartre. Pokud stejně jako já, ještě do nedávna, nevíte co to je, tak to je čtvrť, která vznikla, aby umělci tehdejší doby měli kde žít tím svým bohémským životem. Tam to bylo opravdu ÚŽASNÉ! Ještě jsme tam byli v katedrále Sacré coeur která je celá bílá a taky celá krásná.

 

Potom jsme šli k Eiffelovce, což je opravdu nádhera, protože - byť to tak na těch všech pohledech vůbec nevypadá – je to fakt VELKÝ! Bohužel nahoře jsme nebyli, protože fronta na výtah byla moc dlouhá. Už bylo docela pozdě a tak jsme jeli do hotelu a tam jsme šli hned spát, protože jsme byli unaveni a ráno jsme se museli sbalit a odjet zase jinam. Na balení nebylo moc času a tak by snad ani nebylo možné tam v tom zmatku něco nenechat, i když mobil to být zrovna nemusel…

 

Snídaně jako vždy byla super. Jeli jsme do Muzea vědy a techniky. Nejdříve jsme dlouho čekali na vstupenky, bylo tam totiž hodně lidí. Dostali jsme vstupenky a vyrazili jsme na prohlídky planetária, do místnosti, kde bylo vše o genetice, o růstu rostlin (banánovníků) a mnoho dalších věcí z oblasti vědy a techniky. A pak jsme vyrazili na cestu do Poitiers. Cesta trvala 3 hodiny, a tak jsme celou cestu prozpívali (jeden kluk měl v autobuse kytaru) a tak nám cesta rychle ubíhala. Měli jsme prohlídku královského zámku Amboise. Nachází se tu i hrobka slavného malíře Leonarda da Vinci. Po nahlédnutí hrobky jsme šli do zámku, kde byly vystaveny obrazy např. Ludvíka Filipa a dalších, nahlédli jsme i do jeho pracovny, komnaty, apartmánů a dalších pokojů. Po prohlídce jsme šli do Kaple sv. Huberta a dalších.

Po prohlídce celého zámku jsme se jeli ubytovat do hotelu, pak umýt a spát.

Ráno jsme se nasnídali a sbalili si věci a jeli jsme dál. Ráno jsme vystoupili u Futuroskopu, což je areál, ve kterém je několik moderních zajímavých budov a v každé z nich je nějaký zvláštní druh kinoprojekce, jako třeba kino, kdy se sedačka klepe podle toho, co se děje na plátně, 3D kina, kino, kde promítají nejen před vámi, ale taky pod vámi a spousta dalších. Jeden z nejlepších pavilonů byl tanec s roboty, kde jsme byla asi třikrát a spočívá to v tom, že dvojici připevní na robotickou ruku a ta s nimi potom „tancuje“.

Potom už jsme k lítosti nás všech museli jet domů. Cestou nám pustili nějaké filmy, chvíli se zase zpívalo a v noci se spalo a plni dojmů jsme se vraceli domů.

Více fotografií najdete zde, nebo klikněte myší na fotoaparát.

Eva Brožková a Andrea Tuťálková

Propagační materiály
Turistické informace
Hlášení rozhlasu
Mapa
Web kamery online
Firmy v naší obci
Mikroregion Hlinecko
Pardubický kraj
Turistický portál
Na kole i pěšky
Dopravní portál PK
Práce v regionu
Veřejná anketa
Čtete úřední desku?

Pouze na internetu

Na nástěnce OÚ

Nečtu,nezajímam se

Propagační materiály

ODKAZY NA STRÁNKY
IQ-net již v KROUNĚ!
Přihlášení
Jméno

Heslo



Nejste členem?
Klikněte sem
a zaregistrujte se.

Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.